Petr Vobořil

Jablonecký rodák a současný městský zastupitel. V mládí se věnoval vrcholové atletice, se kterou začínal na Základní škole v Pasířské ulici na Žižkově Vrchu a v TJ LIAZ. Později přešel do RH Praha a do Dukly Banská Bystrica. Jeho specializací byl skok o tyči.
Maturoval na Střední škole průmyslové stavební v Hradci Králové. Prošel mnoha profesemi od instalatéra, topenáře, mistra v místním Bytovém podniku až po ředitele firmy a místostarostu. V roce 1990 začal soukromě podnikat. Mimo jiné vydával časopis Médium a kulturní revue Jizerská Kóta 0428. Později vydával hlavně knížky pro děti. 22 let má vlastní hudební pořad Rocková horečka v Klubu Na Rampě. Má dvě dcery a tři syny. Je podruhé ženatý.
Do politiky vstoupil v roce 1996, o dva roky později se stal poprvé zastupitelem za politické sdružení Domov nad Nisou. V letech 2006–2010 vedl jako místostarosta školství, kulturu, sport, zdravotnictví a sociální sféru, 2010–2014 měl na starosti jako místostarosta (náměstek) rozvoj města.

Rodilý Jablonečan s typickými místními kořeny

„Oba moji dědečkové byli Němci a obě babičky Češky. Máma s tátou se rozvedli, když mi bylo šest let, a tak jsem strávil hodně času právě u prarodičů.“

Životy místních rodáků krutě poznamenala válka

„Tatínek od mé maminky Bruno Quaiser, konstruktér a opravář gramofonů padl na německé frontě. Druzí prarodiče nechtěli vystavit perzekucím celou rodinu, a tak se nikdy nevzali. Nejdříve aby je o domov nepřipravili Němci, no a po válce komunisti. Nakonec děda Karel Vorbach povoláním typograf mohl v Jablonci zůstat, odsunu však neunikli jeho sestra a bratr.

Vzpomínám si, že česky prarodiče mluvili jenom o tom, co mohly děti slyšet. Výměny názorů byly vždycky v němčině. I tak jsem tam byl rád. Obzvlášť s dědečkem, potomkem herců a muzikantů teplického divadla, bývala velká legrace.“

Dětství v různých částech Jablonce

„Do mých deseti let jsme bydleli v Trpasličí ulici, v malebném koutě města na kopci nad starokatolickým kostelem. S kamarády jsme trávili čas v lese, na skalách, v létě jsme se koupali v Novoveském koupališti, v zimě jsme sáňkovali na Bellevue.
Změna přišla, když jsme se přestěhovali na Žižkův Vrch. Chodil jsem do čtvrté třídy a vzpomínám si na třídní učitelku, která mě nutila, abych jí říkal „soudružko“. Důrazně mi dávala najevo, jak se můj otec „provinil“, když emigroval do západního Německa. „Vobořile, ty se můžeš učit, jak chceš, stejně se nikam nedostaneš,“ to byla její oblíbená slova. Situace se zlepšila, když mě vybrali do sportovní třídy. Potkal jsem tam partu výborných spolužáků, i mezi pedagogy byly silné osobnosti, všude bylo cítit zapálení pro sport a atletiku zvlášť.“
„V dospělosti jsme žili v různých částech města ve Smetanově ul., U Muzea, U Nisy v Podhorské ul. Teď jsem šťastný Mšeňák.“

Vydáváním kulturního časopisu Jizerská kóta 0428.

„Nejdříve jsem začal vydávat časopis Médium, to bylo v době, kdy měsíční kulturní přehled v Jablonci chyběl. A díky tomu jsem získal spoustu kontaktů a mnohá přátelství s umělci a výtvarníky. Výjimečnost těchto lidí mě inspirovala a chtěl jsem o nich dát vědět. Nakonec vznikla revue pro severovýchodní Čechy Jizerská kóta 0428, protože nic podobného v regionu neexistovalo. Ve spolupráci s Janem Strnadem a výtvarníkem Miloslavem Jágrem jsme přibližovali tvorbu místních umělců, historii a kulturu zdejšího kraje. V kapitolách „Zjizvená tvář země“ jsme poukazovali na stav ohrožených památek. Doufám, že jsme dílem přispěli k tomu, že se část z nich podařilo zachránit.“

Čtení dětem a seniorům

„Je to takový důsledek mé vydavatelské činnosti. V době, kdy vznikal časopis Jizerská kóta, jsem nasbíral tolik zajímavého materiálu, že z něj bylo možné vydávat i knížky. V tom stále pokračuji a zaměřuji se hlavně na dětskou literaturu, na pohádky. Zjistil jsem, že mnoho dětí vlastně ani některé klasické pohádky nezná. Takže mě napadlo, že jim je více přiblížím. Už první čtení v jablonecké knihovně mělo velký ohlas, a tak jsem pokračoval. Čtení pohádek se navíc  propojilo s výtvarnou soutěží Skřítek Pastelka. A díky spolupráci s knihovnou přibylo čtení pro dospělé.“

Sport jako životní krédo

„Sportuju téměř celý život, začal jsem v osmi letech plaváním ve starých jabloneckých lázních, to bylo v roce 1968, chodil jsem na základku do 5. května. Byla tam výborná parta, jen ten malý bazén, stovka sedmkrát tam a sem a toho chloru jsme si užili až až. Pak jsem byl vybraný do atletický třídy na Žižkově vrchu a začala jiná éra. Nejdřív taková ta všeobecná atletika, pak specializace a skok o tyči. Vojna, Rudá Hvězda poté Dukla Banská Bystrica, a nakonec k chemikům. K chemikům, protože jsem byl politicky nespolehlivý, většina mé rodiny tehdy žilo v západním Německu otec emigroval tak jsem byl mezi těmi co měli nějaký ten škraloup.
No a pak přišla rodina a zůstal jen rekreační sport, většinu času jsem proběhal. Mám po léta už vyzkoušený ranní běh, kdy běhám kolem přehrady delší, někdy kratší trasy. Asi před čtyřmi lety mě inspirovali senioři ve Mšeně, kteří se chodí denně koupat do přehrady. S novým bydlištěm ve Mšeně to bylo jednoduché. No, a tak jsem v jabloneckém moři dal celou zimní sezonu. Pokud je hodně zamrzlá přehrada, musím si vzít sekeru nebo pilu, kterou mám půjčenou od hrázného Jiřího Chmelaře.“

Obdiv k umění a zcela realistická a nepoetická politika

„Jako každý jiný jsem ve svém životě řešil spoustu běžných situací, ve kterých mi připadalo, že úřední postup je zbytečně složitý, rozhodování města nesprávné a celá politika odtržená od reality. Nejdříve jsem to všechno kritizoval, pak jsem si řekl, že bude lepší se pokusit o změnu.“

Podpora rodin

„Tato oblast je mi blízká. Mám pět dětí v různém věku a mnoho praktických zkušeností – lepších i horších. Velká část činností zajišťovaných městským úřadem je spojená právě s rodinou, s dětmi. Důležité je lépe poznat potřeby současných rodin, aby služby, které město nabízí, byly opravdu užitečné a neplýtvalo se zbytečně penězi.“ 

Zkušenosti výhodou

„Čtyři roky mimo radnici mě vrátily do reality. Jako místostarosta pro školství, kulturu, sport, zdravotnictví a sociální sféru jsem řešil řadu konkrétních potřeb rodin od malých dětí, přes sociálně slabé až po opuštěné seniory. Při znalosti odbornosti pracovníků radnice dnes vím, jak moc mi chyběl pohled z druhé strany. Vím, jakého výkonu je radnice schopna, jen ji správně a efektivně nasměrovat. A proto věřím, že dokážeme služby pro rodiny restartovat, aby byl Jablonec opět tím nejlepším městem pro děti a jejich rodiče."